100 ml smetany ke šlehání
100 ml smetany ke šlehání
...protože letos zima nebyla...
Semly podruhé. Ale co vám budu dlouze povídat, o tradicích této švédské dobroty a mém prvním loňském pokuse si přečtěte tu. Ty letošní jsou nadýchané a měkoučké a mandlová náplň v nich dokonale křupe. Jsou lepší než ty minulé, o sto tisíc procent.
Mám pro vás další švédský recept , jak nečekané. Na máslové sušenky s malinovou marmeládou, na které potřebujete jen šest surovin. Švédský název hallongrottor znamená malinová jeskyně, ale co si budeme povídat, zní to dosti podivně. Sušenky chutnají trochu jako naše linecké, jen je Švédi pečou celoročně a naprosto nijak nepatří mezi vánoční cukroví.
Objevit kouzlo lineckého koláče jsem se chystala předlouho a při listování starými čísly Apetitu jsem na recept natrefila. Možná nevypadá nejkrásněji, ale jde přeci jen o první pokus. Nemáte vy nějaký dokonalý recept na linecký koláč?
Dobrá otázka. To mi jednou přistála v mailech dlouhá, předlouhá zpráva. Vážená slečno Hrubá, nechtěla byste přijít do Dobrého rána do České televize? ... Co? Já? Do televize? To je úplně úžasné! A přitom tak příšerné! Vysvětlím. Nedokážu sama sebe poslouchat, nedokážu pořádně mluvit před lidmi a teď mám něco říkat do kamery, zatímco vím, že to živě a naprosto veřejně běží v televizi? Ó jé. Ale tak of course, že přijdu. Kdo se jen tak dostane do televize, že.
Když jsem rozbalila ten veliký balík, co mě čekal v pokoji na stole, byla jsem štěstím bez sebe. Protože na něm jsou zajíci. Rozumíte. Roztomilost sama. Pak jsem krabici otevřela a nadechla se vůně čokolády, která se z ní linula. Ale ať jsem hledala sebepečlivěji, čokoláda nikde. Protože ona to nevoněla čokoláda, ale kakaové máslo. Taková podivná bílá hmota, ze které já tu čokoládu ještě udělám (společně s kakaem a medem).
Děvče u plotny má jednu tetičku, která se dala na vitariánství. Jeli jsme ji navštívit a já už dopředu oznamovala, že bych ráda ochutnala něco podivného. A taky že jsem ochutnala, cosi poněkud slizovité konzistence s jemnou chutí banánů a oříšků. Zajímavý chuťový zážitek. Chutnalo mi to. To víte, já (jakožto neznalec chia semínek a podobných neobvykle vyhlížejících surovin) ráda ochutnávám. Aby ten recept byl opravdu vitariánský, bude to chtít vyrobit ořechové mléko. Hezky vám to vysvětlí třeba Cruelty Free Hedgehogs.
Nedávno jsem byla upozorněna, jak komplikované mé recepty často jsou a kdo podle nich má pořád péct. Vážně jsem se nad sebou zamyslela and here we go.
Víte, jak jsem strávila půlku minulého léta ve Švédsku? Přepisováním receptů. Měla jsem s sebou z domu krásný sešit a z místní knihovny jsem pravidelně tahala stohy kuchařek. A i tento recepis na křehoučké sušenky jsem si přivezla. Nejdřív jsem si myslela, že to budou jen další sušenky, ale po upečení mě až zaskočilo, jak krásně se na jazyku rozplývají.
Kavárna a pekařství Zastávka. Pro mě jedna z nejútulnějších brněnských kaváren vůbec. Kousek mimo centrum, přímo na zastávce Geislerova.
Tartaletky, to je láska. Jsou maličké a roztomilé a mně stačí se na ně jen zamilovaně dívat.
Švédsko je krásná zem a moje srdcová záležitost. V létě bych se z Moravy nejraději vypařila a už teď cítím to volání severu, zelených lesů a rozeklaných fjordů, červených domečků a milých místních obyvatel. Minulý rok jsem touhle dobou odjížděla na své velké dobrodružství na švédský venkov, které se nakonec protáhlo na celý půlrok, o kterém si můžete přečíst na mém druhém blogu.
Ale o čem chci dnes psát. Chci psát o Švédsku, o jídle, kravách na poli, o Stockholmu a o tom, že do Švédska se prostě musíte podívat. Ve Švédsku je všechno. Moře i pole a traktory, lesy a hory, naprosto nedotknutá příroda i velká města. A švédské vlajky všude, neboť Švédové jsou na svou zemi hrdí.
Jáhelník mi dlouho ležel na srdci, jen spařování mi bylo zapeklitou záhadou (dobře, naprosto jsem neměla tušení, o co jde). Pekla jsem ve formě o průměru 18 cm a v plynové troubě, proto mi na povrchu nezrůžověl, jak se píše v receptu. Snad ten váš bude krásně růžolící. V receptu jsou uvedeny lesní jahody, ale podle mě je jich škoda. Lesní jahody jsou tak vzácné, že se musí sníst ještě v lese, rovnou utržené. A tak místo nich použijte ty klasické, nejčervenější a nejsladší, jaké najdete.